Společný trénink

Čtvrtek 26.5.2011

    Nějak to tady zanedbávám. Zjistil jsem, že už skoro dva týdny jsem nepřidal žádný příspěvek. Takže je načase zase něco napsat.

    Poměrně dost času věnuji tréninku, začal jsem preferovat trasu č.3 do Českého brodu a nejméně 3x týdně ji jezdím. Snažím se střídat tempo i frekvenci šlapání a můžu tak říci, že se intenzita tréninku pohybuje od relaxační až po hodně náročnou. Mám pocit, že moje snažení přináší výsledky. To se ale s jistotou dozvím až na dalších závodech, snad se nezklamu. První větší závody, které mi přinesou

Voda shora, voda zdola

Čtvrtek 12.5.2011

   Ténuju a trénuju, sice ne pořád, ale snad docela dost.

Pondělí – 73km

Úterý – 40km

Středa – 40km

Čtvrtek – 73km

    Nedělám si přehnané iluze o kvalitě mého tréninku, koneckonců trenéra nemám a sporttester jsem si ještě nepořídil. Jezdím v podstatě podle citu a taky trochu podle knížky Cyklistika – průvodce tréninkem, autorů J. Sekery a O. Vojtěchovského, dá se tam najít pár užitečných rad.

    Pár pozitivních zkušeností mi trénink tento týden přinesl,

Český Brod, finální trasa

Pondělí 9.5.2011

    Dneska jsem jel trasu, kterou jsem včera večer dopiloval na mapou. Je to vlastně upravená-doladěná trasa do Českého brodu. Na začátku jsem jí trošku zkrátil a na konci trochu vylepšil, takže na silnici 611 nejedu tak dlouho jako minule. V Č. Brodu buď opravili silnici, kterou jsem tak kritizoval, nebo jsem si na ní zvykl, ale už mi nepřišla tak zničená. Celou cestu, až na pár méně kvalitních úseků, jsem si opravdu užil a pravděpodobně tuhle trasu zařadím do svého tréninku namísto

Jevany a Český Brod

Sobota 7.5.2011

   Dnes mám v rukou zatím nejdelší štreku co jsem kdy ujel na jeden zátah. S kamarádem jsem se včera domluvili na dnešním společném švihu a v plánu jsme měli v podstatě dva cíle – Jevany a Český Brod. Trasu jsme předběžně probrali předem a pro jistotu jsme vzali turistickou mapu i s sebou. Celá trasa vede po zpevněných, většinou asfaltových silnicích a je vhodná i pro handbike.

    Celé odpoledně svítilo sluníčko a foukal mírný východní vítr. Nikam jsme se nehnali, já proto, že mám namožené ruce z předcházejících tréninků a potřeboval jsem se z toho

Nejsou lidi (cyklisté)

Čtvrtek 5.5.2011

    Trénuju, trénuju, trénuju, jen nevím jestli dost.

Pondělí 40km, posledních deset v dešti

Úterý celý den deštivo = údržba kola

Středa 40km – těžké převody = namožené ruce

Čtvrtek (tedy dnes) 60km.

    Původně jsem měl dnes v plánu klidné, relaxační tempo, protože mě bolely ruce ze včerejška. Nikam jsem to nehnal, jenže na mostě u Doubku mě překvapil čas 57min a 30 vteřin, takhle rychle jsem tam ještě nebyl. Pravda, měl jsem dnes vítr v zádech, ale rozhodně to nebyl žádný vichr, spíš vánek. Trošku jsem přidal, protože mě vždycky žene dopředu touha být doma rychleji než kdy jindy, nemůžu

První Máj

Neděle 1.5.2011

    Dneska jsem si uvědomil důležitou věc, aspoň myslím, že důležitou. Když jsem se zamyslel nad včerejším závodem v Počeradech, zjistil jsem, že moje frekvence šlapání je daleko vyšší než u ostatních závodníků. Myslím, že to není dobře. Měl bych v tréninku daleko více zapracovat na silové složce výkonu. To, že dokážu udržet poměrně vysokou frekvenci a udýchat to je moje přednost, ale nedostatek síly je zřejmě zase moje slabina.

    Odpoledne jsem jel trasu č.1 okolo Úval a vzhledem k mé snaze zapracovat na síle, jel jsem s těžšími převody a snažil se udržet stejnou průměrnou rychlost jako obvykle. Myslím, že se mi to podařilo a to, jak mě teď večer bolí ruce, bude zřejmě známka toho, že

Memoriál Karla Raise

Sobota 30.4.2011

    Dnes jsem se zúčastnil 2. závodu ČPH z Počerad do Loun. Závod není dlouhý ani náročný výškovým profilem, přesto dokáže peloton roztrhat celkem bez problémů. Start je u elektrárny v Počeradech a cíl v parku T.G. Masaryka v Lounech.

    Hned na začátku se musím přiznat k tomu, že se svým výsledkem spokojen nejsem. Měl jsem v plánu udržet se nejlepších českých závodníků a před cílem se pokusit probojovat na přední pozice ve skupině. To, že nedokážu uviset celou trať za Vico Merkleinem bylo jasné, tam jsem si naděje ani iluze nedělal, ale klukům z Čech a ze Slovenska jsem stačit chtěl. Vico Merklein se prvních pár set metrů po startu vezl s ostatními a potom se prostě sebral, odjel a všechny další handbikery nechal jednoduše daleko